|
Pohranicnik | |
Blog - Pohranicni straz , statni hranice CSSR . duben 2012 březen 2012 únor 2012 leden 2012 prosinec 2011 listopad 2011 říjen 2011 září 2011 srpen 2011 červenec 2011 červen 2011 květen 2011 duben 2011 březen 2011 únor 2011 leden 2011 prosinec 2010 listopad 2010 říjen 2010 září 2010 srpen 2010 červenec 2010 červen 2010 květen 2010 duben 2010 březen 2010 únor 2010 leden 2010 prosinec 2009 listopad 2009 říjen 2009 září 2009 srpen 2009 červenec 2009 červen 2009 květen 2009 duben 2009 březen 2009 únor 2009 leden 2009 prosinec 2008 listopad 2008 říjen 2008 září 2008 srpen 2008 červenec 2008 červen 2008 květen 2008 duben 2008 březen 2008 únor 2008 leden 2008 prosinec 2007 listopad 2007 říjen 2007 září 2007 srpen 2007 červenec 2007 červen 2007 květen 2007 duben 2007 březen 2007 únor 2007 leden 2007 prosinec 2006 listopad 2006 říjen 2006 září 2006 červenec 2006 červen 2006 
 Odkazy: Navštivte tyto WWW. |
24.08.2011
Z vojenské školy na státní hranici. Od vojína k poručíkovi Pohraniční stráže . Aneb takoví jsme byli (rok 1962-1965) Po přečtení pokračujících příběhů pod názvem ''Od rotmistra po podporučíka PS'' jsem měl vždy snahu sednout a napsat také vzpomínku na život v učilišti. Pak jsem řekl teď ne až příště a tak jsem v loňském roce alespoň stvořil krátkou úvahu ke dni PS. Ale dění posledních dnů mně přímo přitlačilo ke klávesnici a cosi pod prahem vědomí mně říkalo, dědku sedni a piš. A které dění, že to bylo ? No přece nedávno schválený tzv.''zákon o třetím odboji'' a samozřejmě ''hrdinové dnešních dnů bří Mašínové. Ze znění uvedeného zákona vyplývá, že všichni jenž jsme se rozhodli spojit své žití se službou u PS a to ať jako složky MV nebo MO jsou naše jména přitlučena na pranýř, aby byl lid obecný uvědomen. A to bez ohledu na to, kdo jaký život v době uplynulé prožíval. Celou dobu jsem si myslel, že ti se kterými jsem po nějakou dobu sdílel radosti i strasti běžného vojenského života vojáka z povolání nebo základní služby byli lidé tak jako všichni ostatní, někeří dobří jiní možná trošku méně povedení, ale lidé z masa a kostí a nyní zjišťuji, že to byli démoni před kterými je nutno všechny nedotčené chránit. A jak jsme začinali – takto:
Někteří už po vyučení, studenti ještě před maturitou, jsme dostali předvolání k prvnímu odvodu – a tam jsme sdělili, že bychom se rádi stali důstojníky PS. Po vyplnění přihlášek a absolvování prohlídek nás pozvali na jaře roku 1962 do Bruntálu, kde jsme absolvovali pohovory, prověření tělesné kondice a další přezkoušení našich znalostí. Po nějaké době pak přišlo vyrozumění zda uchazeč splnil nebo nesplnil předpoklady. V červenci pak přišel povolávací rozkaz k nástupu základní vojenské služby u jednotek PS. Já jsem nastoupil k Budějovické brigádě http://www.vojensko.cz/15-brigada-ps-ceske-budejovice a skončil ve výcvikovém středisku ve Vyšším Brodě. Pak na pohraniční rotu, kde tehdy fungoval systém družstev. První zážitky ze služeb a hlavně přebírání zkušeností od druhoročáků. I když se nějakým způsoběm dozvěděli, že za několik měsíců z roty odejdu a půjdu do "Vupsu", jak se tehdy říkalo, nesetkal jsem se se žádnou odtažitostí, naopak seznámili mně se vším, včetně různých ''skrček'' a léta předávaných poznatků. V lednu pak přišel rozkaz a začali jsme se sjíždět do Českého Těšína kde byla nově zřízena školní jednotka, kde jsme měli získat vědomosti na úrovni poddůstojnické školy.
Začátek byl dosti pochmurný. Kasárna asi před půl rokem opustila armáda a pak tam bylo jen prázdno a tuhá zima. Aby mohl začít plnohodnotný život, dostal každý přidělenu jednu místnost a tam topil a uklízel,včetně vrchovatě zacpaných WC :-) Když jsme se všichni sjeli a budovy rozmrzly, začal výcvik. Na velitele čet a jejich zástupce si snad nemohl nikdo naříkat.Můj VČ byl hromotluk a dobrák npor.Lapáček. Velitelé družstev byli tvrdí, ale spravedliví. Velitelem ŠJU byl pokud si dobře vzpomínám kpt.Šabacký, štíhlý, šlachovitý, ale až chorobně zatížený na pořádek a čistotu. Alespoň jsme se naučili leštit podlahy a šůrovat dlažby, což se nám pak v Bruntále hodilo. Zimu jsme přežili, včetně nočního odhazování sněhu na nedalekých nádražích a nedělních brigád v hutích při bourání vyzdívky. Já jsem před vojnou šermoval a tak jsem mohl večer dvakrát týdně na trenink do místního oddílu. Na jaře jsme začali nosit tehdy užívané plátěné uniformy a to byl kámen úrazu. Zejména plížení v travním porostu zanechávalo nepřehlédnutelné stopy na kalhotech i na blůzách. A tak se pralo a pralo. V polovině června jsme je měli jak tropiko.
Pak se přiblížil červenec spojený se závěrečným cvičením a zkouškami. Už v průběhu pobytu v ŠJU se pomalu vyjasňovalo, že ne pro všechny bylo jejich rozhodnutí tím pravým ořechovým... Po ukončení jsme se postupně rozjeli na dovolené s nástupem koncem července v Bruntále. Když si zpětně vybavuji kolik nás tam bylo kluků od PS a VS a kolik nás začínalo v celé školní rotě v Bruntále, tak snad ubyla třetina. A začali jsme zase znovu.
Na rotách bychom byli protřelí druhoročáci a poddůstojníci, ale tady se to nepočítalo. Rozcvičky s rozpisem vždy na týden dopředu, oblečení podle počasí. Dopoledne učebny, cvičiště,tělocvična, střelnice a ta, aby se to nepletlo, případně i v noci. Odpoledne samostudium podle rozpisu, který si každý musel zpracovat pěkně barevně do plánu a předložit veliteli čety.
I rajony se rozdělily, aby nikdo o nic nepřišel. Lahůdkou byla chodba, která, jak si kolegové vzpomenou, byla z bílých drážkovaných dlaždic. Drážky byly samozřejmě napříč chodbou a u schodiště tvořily křížení. Proběhl rok a zkoušky po prvním ročníku a zase pár kluků odešlo dosloužit vojnu na roty PS. Pak dovolená a na měsíc na praxi po pohraničních rotách. V září druhý ročník a vlastně třetí rok na vojně, ale ze strany učitelů a velitelů z toho plynulo pouze to, že očekávali z naší strany víc, než v předcházejícím roce. Abychom získali na eleganci, neminuli nás samozřejmě taneční v Krnově. Někteří se snažili vyhnout tím, že si měnili služby dozorčího roty, ale staršina dohlížel, aby nikdo neunikl :-)
Velitelé čet i ostatní učitelé se drželi linie, kterou jsme si uvědomovali a snad chtěli všichni udržet i v dalším životě. A ta zněla: Co nedokážeš sám, nemůžeš chtít po podřízeném. Vzpomínám na VČ npor.Zoně, který při jedné prohlídce masek vytýkal jednomu klukovi, že je špinavá. Ten oponoval, že to nejde. Zoň ji vzal a asi za 15 minut přišel a maska byla jak nová. Kočí, tak se ten bojovník jmenoval, se začal usmívat, jak přišel k vymydlené masce. Najednou, ale ztuhl. Zoň ji otočil a druhá strana byla v původním stavu a řekl, že jemu to trvalo 15 minut, tak mu na to dává 20, aby byla čistá celá. Nevzpomínám si, ale na nějaké šikanování ne-li přímo buzeraci. Na všechno dohlížel VR mjr.Konfršt a s otcovskou blahoskloností VP pplk.Kovanda se svou přehlídkovou postavou. Nemohu zapomenout na učitele střelecké přípravy mjr.Jalovce a na učitele taktiky, jehož jméno mně už vypadlo.
Ten nedal snad nikomu známku nevyhovující při taktických cvičeních. Říkal: Chlapci, každá varianta je vyhovující, která je výtečná, to by ukázal boj.Samozřejmě jsme si v té době také prožívali své osobní (třeba i srdeční) radosti a strasti. A najednou tu byl červen 1965, uběhly dva roky v učilišti a vlastně tři roky na vojně. Závěrečná cvičení, zkoušky a vyřazení, odvelení na hranice, celí natěšení dělat to, na co jsme se připravovali. A teď když se dívám po obrazovce PC, co jsem napsal, přemýšlím, jestli to nemám zase smazat. Má to vlastně cenu si připomínat, že mladí kluci chtěli podle svého nejlepšího svědomí věnovat svůj život službě na hranici státu jehož byli občany? Ano, takoví jsme byli.
Bohužel pozdější vývoj některé v období normalizace odsunul jako nežádoucí pro jejich předešlé názory a rozhodnutí. Někteří se sice po rehabilitaci vrátili, ale to už je o něčem jiném. A tak se vracím pohledem k obsáhlejšímu úvodu z kterého plyne, že ať to bylo jak chtělo, byli jsme u PS a jsme nyni masmédii uznaní psanci. Ale já si myslím, že mnohý z těch, který musel třeba v minulosti odejít pro rozdílnost politických názorů, by stejně nechtěl být zákonem přiřazen do jedné skupiny se v současnosti vzpomínanými Mašíny. V červnu roku 1965 jsem skládal za náš končící ročník slib důstojníka Pohraniční stráže a nelituji toho. Protože jsme na to byli hrdí a snad jsme stále. Tak kolegové proberte zásuvky s fotkami, srovnejte vzpomínky a přidejte přidejte třeba něco na stranky Vojensko.cz – dobové foto- ŠJU Č.Těšín http://www.vojensko.cz/ju-esky-tesin-r-1963 a Bruntál UVMV http://www.vojensko.cz/bruntal-uv-mv-r-1962-64 ať po nás něco zůstane pro další generace. A že se někdo z nás vyvedl líp a někdo hůř co máte z toho – čas to všechno srovná...
Stálého zdraví všem přeje Jiří Malý – pohraničník ve výslužbě.
© AUTOR: http://www.lide.cz/07malina FOTOGRAFIE: http://www.vojensko.cz/dobove-foto + archív autora článku.
--------------------------------------------------------------------------------
Související článek autora: http://pohranicnik.bloguje.cz/855209-11-7-den-pohranicni-straze.php
FORUM PS OSH: http://forum.lide.cz/forum.fcgi?akce=forum_data&auth=&forum_ID=47832
FACEBOOK: http://www.facebook.com/group.php?gid=326442737125
KONTAKT – ADMIN weblogu Pohraničník: Pohranicnik@bloguje.cz Komentáře
(Vel.1dr.Diana 1962 - Mail - WWW)
npor.Zoň (Jiří Malý - Mail - WWW)
UVMVJF Bruntál (Jaro Šiška - Mail - WWW) Přidání komentáře... |
